Chce to čas

Když by vám někdo řekl, že se chystá poznat Alpy za dva dny, asi byste ho pokládali za pošetilce. Jenže přesně tak přistupuje, bohužel, většina návštěvníků k Dračím horám. A ani cestovní kanceláře se v programech svých poznávacích zájezdů často nechovají jinak. Nepodlehněte takovému vábení a darujte si čas a toulejte se pár dnů po nádherných údolích a kopcích. Dračí hory mají jednu z nejkrásnějších scenérií. A chvátat z nich dolů, na pobřeží, je rouhání.

Při cestě údolím řeky Tugely máte výhled na překrásné scenérie.

FOTO: archív autora

Tak trochu vyvzdorovaný národní park

Národní park Royal Natal je sice nejnavštěvovanější, ale nikdy tu nepotkáte tolik lidí, abyste si nemohli užít krásu, která vás obklopuje. Park byl pojmenován po britské královské rodině v roce 1947 a dnes je parkem spravovaným lokální vládou v KwaZulu Natalu. Ta si jeho zachování vyvzdorovala na centrální vládě a je to dobře. Nemá tak striktní předpisy jako parky spravované centrální vládou. Můžete se po parku pohybovat i na koních a na horských kolech. Není to o zvířatech, ale o nádherné panenské přírodě. Víc a víc rybářů objevuje bystřiny a říčky v Dračích horách a přijíždějí muškařit.

Tugela (Thukela) – druhý nejvyšší vodopád na světě.

FOTO: Archiv CK Marco Polo

Tugela, druhý nejvyšší vodopád světa

Vyrazit údolím řeky Tugela k druhému nejvyššímu vodopádu světa stejného jména se může zdát jako jednoduchá procházka. A za dobrého počasí je to i pravda. Říčka Tugela (nazývat ten širší potok řekou by byla dost odvaha) se klikatí údolím a cestou proti jejímu proudu naberete zvolna dech. První jednoduchý úsek cesty (zhruba 4 km) končí u soutoku Tugely s Devil’s Hoek. Pak už začíná těžší část cesty. Pěšina se zúží a zvětší se kameny a budete muset vydat víc energie. Najednou se ocitnete u tunelu, kterým prudce protéká Tugela. Musíte jej obejít po žebříku z pravé strany. Pak už se před vámi otevře pohled na kolmou stěnu stolové hory Amphitheatre a vodopád Tugela. Stálo určitě za to se sem vydat. Nemusí ale všechno probíhat tak idylicky. Jste v horách a musíte počítat s tím, že může přijít prudká bouřka. Pak se pohled na krajinu radikálně změní. Ale i takové dobrodružství není k zahození.

Cesta podél řeky Tugely je v pohodě i pro nezkušené turisty.

FOTO: archiv autora

 

Přečtěte si další zajímavé články o Jihoafrické republice

Dá se Jihoafrická republika poznat za tři týdny? Určitě ano, ale… Vlajková loď Jihoafrické přírody – Krugerův národní park Ráj pro romantické duše Mys Dobré naděje Okořeňte si svou dovolenou adrenalinovým zážitkem Hlavní město tučňáků brýlových na jihu Afriky

 Cathedral Peak není pro úplné začátečníky

Vyrazit na Cathedral Peak můžete, pokud jste připraveni na 7–8hodinový výstup. 16 km vysokohorské turistiky je slušná porce na jeden den. Nesmíte zapomínat, že se pohybujete ve vysoké nadmořské výšce. Sám Cathedral Peak se šplhá až do výšky 3004 m n. m. a tady už se nedýchá úplně v pohodě a nohy se zvedají hůř. Po pláži u Indického oceánu se běhá mnohem snáz.  Okolo jsou další zajímavé štíty a můžete vyrazit i na několikadenní trek. Jste v ráji tuláků po horách. Ale nemusí to vůbec být jenom o horách. V údolí si můžete zahrát golf na velmi dobrém 18jamkovém hřišti, a i když to moc nepůjde, okolní kulisy jsou fantastické. Jen je třeba se dopředu informovat o obsazenosti hřiště, bývají tu často turnaje.

Sani Pass, cesta z jihoafrického KwaZulu Natalu do sousedního Lesotha, může být hodně dramatická.

FOTO: archív autora

Cesta do Lesotha nebo do pekel

Vydat se z KwaZulu Natalu do sousedního Lesotha nebo z Lesotha do KwaZulu Natalu vyžadovalo mnoho úsilí odjakživa. Přirozená hranice Dračích hor tu stála jako pevná, nepřekonatelná stěna oddělující dva světy. Svět náhorních planin otevírajících se do vnitrozemí a svět pobřeží Indického oceánu. Kdo chtěl za obchodem nebo lovem z jedné strany na druhou, musel se vydat do hor. Jen těžko si dnes můžeme představit, jak se údolími hnala do soutěsek a po strmých stráních vzhůru stáda ovcí a dobytka, které pastevci chtěli přes hory přehnat k pobřeží. Ale fungovalo to a cesta, dnes zvaná Sani Pass, se postupně stala pro obchod nepostradatelnou.

V minulosti si často pastevci kladli otázku: Jak dostat stáda přes ty zasněžené vrcholky?

FOTO: archív CK Marco Polo

Je to krkolomná cesta. 9 km dobrodružné jízdy od hraničního přechodu Jihoafrické republiky k hraničnímu přechodu Lesotha. Jihoafričané vás nepustí přes čáru, pokud nebude vaše auto vybaveno 4x4, ale z Lesotha můžete vyrazit s čímkoliv. Je jen na vás, jak moc chcete riskovat. Je také potřeba počítat s tím, že při špatném počasí je cesta úplně uzavřena. Nic tady nedělejte bez časových rezerv.

Sani Mountain Lodge, nejvýše položená hospoda v Africe.

FOTO: Sani Mountain Lodge

Hospoda v nejvyšší nadmořské výšce v Africe

Sani Mountain Lodge je postavený ve výšce 2874 m n. m. a jeho hospoda je nejvýš postavenou hospodou v Africe.  Má krásnou terasu se skvělým výhledem na jih a moc dobře se tu lenoší a popíjí pivo.

Přečtěte si zajímavý článek o KwaZulu Natalu

Vánoce mají svou provincii. Víte kde?

 

Bývali to velcí bojovníci. Dnes je potkáte ve skanzenech pro turisty. Autentická Zulu kultura téměř zanikla.

FOTO: archív autora

Území kmene Zulu, nejen…

Po celá staletí nepatřila obrovská rozloha Jižní Afriky nikomu. Lovecké skupiny Sanů (Křováků) necítily žádná vlastnická práva, a dokud se neobjevili pastevci Khoikhoi, vůbec si nedokázaly představit, že by se na nějaké území mohlo nahlížet vlastnickým způsobem. I Khoikhoi putovali se svými stády krajinou za pastvou, a když dorazili někam, kde už někdo byl, prostě je sebrali a popohnali dál. Měli už ale mnohem větší vztah k majetku. Měli své mobilní chýše, kůže, hliněné nádoby a kamenné nástroje. Migrační tlak v rovníkové Africe ve 3.–5. stol. n. l. dohnal na území Natalu černošské zemědělské kmeny a ty už začaly chápat území jako svoje. Sanové a Khoikhoi začali mít potíže a byli vytlačováni do méně úrodných území. Negerské obyvatelstvo začalo hrát v oblasti Dračích hor hlavní úlohu. Byla tu celá řada malých národů (kmenů). Pondové, Tolové, Qwabeové a další. A Zuluové. Ti na konci 18. stol. začali vytvářet postupně svou mohutnou říši a nakonec ovládli nejvýznamnější část území mezi Dračími horami a pobřežím Indického oceánu. Dračí hory pro ně byly přirozenou hranicí – územím „Hranice, kam dolétne kopí“ (uKhalamba - Barrier of the spears).

Bílý náčelník černošského kmene Zulu

John Dunn s dalšími náčelníky Zuluů. FOTO: Susan Nind-Barrett John Dunn měl na vrcholu svého působení v kmeni Zulu 48 manželek, 117 dětí a 10 000 podřízených příslušníků kmene Zulu. Byl jedním z Indunů (náčelníků) a byl poradcem krále Cečvaje. Psal se rok 1876 a život Johna Dunna se zdál skvělý. Jeho příběh by vydal na román. Otce mu ušlapal divoký slon, když byl ještě dítě, a matka zemřela několik let potom, nebyl ještě plnoletý. Začal se živit jako průvodce obchodníků a lovců v oblasti Natalu, na hraně mezi územím bílých osadníků a územím bojového kmene Zulu. Naučil se jazyk Zuluů a nakonec se usadil severně od řeky Tugela a stal se součástí světa Zuluů. Pomohl ve vyzbrojování bojovníků Zuluů střelnými zbraněmi a významně se podílel i na zahraniční diplomacii království. Přesvědčil krále, aby se nijak nemíchal do sporu mezi Brity a Búry a aby obchodoval s oběma stranami. Když se ale Britové rozhodli území Zuluů anektovat, musel si vybrat, na jakou stranu se přidá. Dal se na tu britskou. Jak se cítil, když Britové utrpěli potupnou porážku u vrchu Isandlwana (i díky výzbroji a informacím, které Zuluové měli od Johna Dunna), se lze jen dohadovat. Dnes se odhaduje počet příbuzných, kteří nesou geny bílého náčelníka, na 6000. Někteří z nich se snaží v restituci získat území patřící kdysi jejich otci.

Když už se dostanete až na vrchol Sani Pass, můžete obdivovat podobné výhledy. A navíc k nejvyššímu bodu Dračích hor už to máte opravdu jen kousek.

FOTO: archív autora

Nejvyšší bod Dračích hor je v Lesothu

Nejvyšším bodem Dračích hor je vrcholek Thabana Ntlenyana, vysoký 3482 m n. m. Po zkušenostech s kolmými stěnami stolových hor v Jihoafrické republice by člověk očekával, že nejvyšší bod Dračích hor bude na vrcholu nějaké impozantní skály. Je to ale úplně nenápadný kopeček. Dá se k němu celkem pohodlně dojít po zhruba 6km trase. Je ale třeba být připravený na teploty těsně pod nulou. Doprovod vám budou dělat ovce a pro místní pastevce budete dost zajímavé zpestření každodennosti. Sem rozhodně neproudí žádné davy turistů ani sběratelů nejvyšších vrcholů.