Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Zejména zásahy renesanční určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu. Renesanční zámek s prvky gotického hradu je zřejmě ta nejvýstižnější charakteristika pro jeho nynější podobu.

Mšeno i Dubá, což jsou nejbližší města, jsou vzdáleny kolem 12 kilometrů a to po úzkých silničkách. Nedobytnost hradu spočívala v jeho odlehlé a těžko přístupné poloze - chránily ho také hluboké příkopy, které byly v pozdější době zasypány. Stavitelé skalní masiv, na němž je hrad vybudován, zakomponovali přímo do samotného hradu a tak některé stěny jsou samotnou skálou. Avšak umně opracovanou.

Po restitucích patří hrad rodu Šimonků, což jsou přímí potomci posledních majitelů hradu. Oni jej v roce 1999 zpřístupnili veřejnosti a od té doby se snaží nabídnout návštěvníkům stále nové a zajímavé expozice i interiéry hradu. Od 11. dubna se tu můžete projít pohyblivým dřevěným Peklem. Jedná se o mechanicky se pohybující figurky pekelníků a jiných strašidelných postaviček. Tato expozice je ještě před samotným vstupem do hradu.

A aby toho pekla nebylo dost, podle legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Peklem můžeme rozumět v podstatě cokoli. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple. A zde začíná prohlídkový okruh.

V kapli je zvláštností lukostřelec a jeho postava z mytologie, kterou nedovedou historikové dodnes vysvětlit. Klasická prohlídka nás provádí komnatami s nádhernými vyhlídkami do krajiny mimo jiné na Bezděz. A zde se dovídáme historii věží hradu. Hrad měl dříve věží více, ale během přestaveb postupně byly všechny zbořeny a i poslední dochovanou věž do naší doby zbořil v osmdesátých letech minulého století její majitel. Hrad Houska tak zůstal bez věže.

Komnaty jsou stroze vybaveny nábytkem, jelikož se nedochoval původní mobiliář. A pohled z ochozů na čtvercové nádvoří je velice zajímavý i na trofeje z místí honitby v loveckém salonku. Na závěr nás kastelán a průvodce nabádá ke vstupu do již avizovaných pekel, odkud se údajně nikdo nevrátil - vstupujeme tak na prohlídku sklepení s pekelnou výzdobou, ale přece jen poté vycházíme na denní světlo.