BEZ KOMENTÁŘE: Ostrov Hvar
Slané povětří Hvaru
Hvar má všechny přednosti klimatických lázní. Víme to od mnichů františkánů, kteří na ostrově vystavěli v letech 1461 až 1471 rozlehlý klášter. Ten zpočátku sloužil hlavně jako útulek pro námořníky, ale později se stal známou a vyhledávanou léčebnou.
Slunce, vítr, silice
Slunce, slané povětří a silice z borových hájů, aroma široké palety bylin - to všechno působí mimořádně blahodárně na lidský organismus. Už po třech týdnech to pocítí ti, které trápí dýchací problémy a alergie, nebo třeba kožní choroby. To, co popsali františkánští mniši před více než pěti sty léty, platí dodnes.
Turismus má na Hvaru tradici dlouhou asi 150 let. V roce 1868 nabyl organizovaného charakteru. Na ostrově bylo založeno Hygienické sdružení, první instituce, která organizovala ozdravné a léčebné pobyty. V roce 1887 byl otevřen první léčebný dům a v roce 1903 začal lázeňským hostům sloužit hotel Carica Elizabeta (dnešní Palace).
Z jara do léta
Počátky hvarského turismu byly přímo spojeny s léčebným významem pobytu na ostrově. Tehdejší cestování bylo nákladné a nepříliš pohodlné, a tak se na cesty vydávali zpravidla jen ti, kteří to z nějakého důvodu museli podstoupit a měli na to. Nejoblíbenějším obdobím tehdy byl konec zimy a časné jaro.
Moderní turismus se začal rozjíždět teprve v 60. letech minulého století a návštěvníci se naopak soustředili do letních měsíců. Přesto i dnes odborníci doporučují jarní Jadran jako místo, kde příroda sama léčí to, co se třeba v našich podmínkách tak dobře léčit a napravovat nedá.
Včera 13:58
Schovaný mezi Bračem a Korčulou má ostrov unikátní klimatické podmínky a také strategicky výhodnou polohu. Staří Řekové si právě tam zřídili téměř 400 let před začátkem našeho letopočtu obchodní osadu Faros, od jejíhož jména je prý odvozeno to dnešní.
Hvar sdílel osudy celého východního pobřeží Jadranu. Po Řecích přišli Římané, v 7. století Slované a od 13. do konce 18. století byl ostrov součástí Benátské republiky, což mu přineslo největší rozkvět. Více než sto let, od roku 1813 do roku 1918, jsme sdíleli společný stát - rakouskouherskou monarchii.
Poklady z kamene
Střediskem ostrova je městečko Hvar v zátoce na jihozápadním pobřeží. Svým šarmem a elegancí vyniká i v konkurenci takových měst jako Dubrovník nebo Korčula, do jejichž dějin se také nejvýrazněji zapsalo benátské období.
Hvar z ptačí perspektivy
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Z někdejších městských hradeb shlíží na Hvar překrásně rekonstruovaná pevnost Španjola, která bývala součástí obranného systému. Ještě výš a trochu z ruky je Fort Napoleon, postavená za krátkého panování Francouzů v 18. století.
Většina kamenných pokladů se nachází na Piazze, největším náměstí v Dalmácii, v sousedství přístavu. K němu přiléhá Arzenál, někdejší vojenská loděnice, nad níž bylo v roce 1612 postaveno první veřejné divadlo v Evropě. Svými rozměry připomíná pokojík pro panenky a dodnes se v něm hraje.
Náměstí svatého Štěpána
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Náměstí vévodí katedrála sv. Štěpána s barokní zvonicí a průvodce upozorňují i na další výjimečné stavby. Tou nejhezčí je dozajista benátská lodžie, pozůstatek někdejšího sídla benátských místodržitelů. To bylo zbořeno počátkem 20. stol. a lodžie dnes tvoří průčelí hotelu Palace.
Druhá metropole
Do 13. století byl metropolí ostrova Stari Grad, někdejší Faros. Jeho minulost, část z ní je ve městě k vidění, sahá až do řeckých dob. Odtud jsou např. pozůstatky antického chrámu, které archeologové odhalili za gotickým kostelem sv. Ivana.
Dominikánský klášter byl zničen v 17. století při tureckém nájezdu a obnoven byl teprve v 19. století. Dnes je v něm muzeum a odborníci se dohadují, zda obraz v klášterním kostele je pravý Tintoretto, či nikoliv.
Stari Grad je menší než Hvar, ale ani on nepostrádá šarm hezky zachovalého středověkého městečka. Úzké křivolaké ulice, dobře udržované kamenné domy a úpravná náměstíčka vytvářejí kulisu pro příjemné podvečerní procházky či posezení v některé z mnoha kaváren.
Čistá a průzračná
Moře kolem Hvaru je označováno za nejčistší na Jadranu. K tomu je ale třeba podotknout, že totéž říkají o „svém“ moři i v mnoha dalších místech. Právě blízko Hvaru však byl před léty podniknut pokus s metrovou bílou deskou ve tvaru čtverce, která zmizela z dohledu, teprve když ji potopili do hloubky 50 metrů.
Vzhledem k tomu, že Hvar patří k nejoblíbenějším dalmatským letoviskům, lépe než v červenci nebo v srpnu je vypravit se tam mimo hlavní sezónu. O prázdninách tam není k hnutí. Většina návštěvníků se soustřeďuje v západní části ostrova, kde jsou podmínky pro rekreaci nejpříznivější, a tak je každé místo vhodné ke koupání plné lidí.
Typickou vůní ostrova Hvar je levandule.
FOTO: Bohuslav Borovička, Právo
Pokud člověk bydlí ve Hvaru nebo ve Starém Gradu a nemá dopravní prostředek, je odkázán spolu se stovkami dalších na blízké městské pláže. Na členitém pobřeží mezi Vrboskou a Jelsou je sice množství malých stinných zátok, ale i ty sotva stačí pojmout letní hosty blízkých apartmánových komplexů a privátů.
Na jižním pobřeží je to ještě horší, protože je strmé a skalnaté. Plážiček, jako je ta v Milně, je tam jen pár. Mnozí proto hledají útočiště na holých ostrých skalách, ale ani to není bohužel to pravé.
Aby si člověk čisté a průzračné moře opravdu vychutnal, udělá nejlépe, když vyrazí na Hvar v první polovině června, nebo naopak až ve druhé půlce září, kdy je voda teplá a počasí poměrně stálé.
Bohuslav Borovička, Právo