V roce 1279 ho sem přivezla Kunhuta, jeho matka, aby po dvou měsících odjela a nakonec se stala synovou sokyní. Zapletla se se Závišem z Falkenštejna, zprvu ho Václav měl rád, posléze mu ale šlechtic přerostl přes hlavu. To bylo pro mladého krále hořké sousto. Ale zpět do děje.

Po Přemyslově smrti si nárokoval český trůn Rudolf Habsburk, Václav dostal, zatím na dobu 5 let, Otu Braniborského coby poručníka. O území se drali oba cizáci, Braniboři plundrovali Čechy, Rudolf Moravu.

Králevic vězněm na Bezdězu

Vězeň na Bezdězu je báseň Svatopluka Čecha, líčící v romantické zkazce ponurý život malého kralevice. Hrad byl založen na kopci Velký Bezděz v Dokské pahorkatiněPřemyslem Otakarem II. roku 1264. Kopce jsou dva. Velký a Malý, podle kronikáře Hájka z Libočan kdysi zde usídlený kmen Pšovanů je prý pojmenoval Běs a Děs.  Bezděz vznikl spojením obou jmen, další prameny uvádějí, že na úpatí stávala osada patřící jakémusi Bezdědovi. Hrad nikdy nepřestavovali ani neupravovali, zachoval se v původní podobě.

Přemysl ho nechal vystavět proti rozpínavosti stále mocnějších pánů z Vartemberka, Dubé, Lipé a Michalovic. Má 40 metrů vysokou věž, unikátem je kaple Panny Marie zakomponovaná jako součást opevnění. Dvojdílný hrad měl pasivní obranu, stavba na protáhlém kopci ztížila útočníkům proniknout brzy k hradnímu jádru, měl se vyčerpat při bojích o cestu vzhůru. Dokončen byl až za vlády Václava II., který, ač byl na pevnosti vězněn, nezanevřel na ni a hrad nechal dobudovat.

Nedobytný nebyl

Bezděz byl střídavě v rukou královských, pak zase v zástavě. Vlastnili ho páni z Dubé, Valdštejnové, sloužil jako klášter. Několikrát ho dobyli a vypálili, po josefských reformách zůstal opuštěn.

Jako mystická zřícenina se stal objektem zájmu romantických obrozenců, Václavovo uvěznění na hradě mělo pokračování. Než se stal králem, hodně s ním šíbovali. Nejdříve ho koncem roku odvezli do Žitavy, poté do Berlína, Špandavy a Drážďan.

Panovníci ve vězení

Nejdéle uvězněným českým šlechticem byl kníže Soběslav II.  Vzbouřil se podvakrát proti králi  Vladislavovi II. Ten jej žalářoval na  Přimdě, druhé uvěznění trvalo 11 let a podle Palackého „byl chován v žaláři jako sprostý zločinec ve vězení nejtužším.“ Úpěl tu Přemysl Otakar II.

Uvězněn byl i 21 let kníže Jaromír. Toho bratr Boleslav ze strachu o převzetí trůnu, vykastroval, uvěznil v Lysé, poté oslepil a znovu uvěznil.

Budoucího Otce vlasti Karla IV., ještě jako Václava, věznili na Lokti, poté na Křivoklátě. Vězení se nevyhnul Václav  IV. Čeští pánové si pro krále, který nevládl a jen holdoval životu, dojeli do Nižboru. Odtud ho odvedli do vězení v Bílé věži Pražského hradu. Nakonec Václavovi pomohl  vévoda Jan Zhořelecký. Než krále vysvobodil, Václava převezli na hrad Příběnice, poté Krumlov, až nakonec skončil ve Viltperku u Lince. Pustili ho za podmínek, kdy musel vydat takřka všechny své hrady.