Nebezpečí a násilí

Afrika se dostane do zpráv jen tehdy, když se tam stane něco hrozného. O Africe slyšíme jen v souvislosti s násilím. Hladomor v Somálsku, genocida ve Rwandě, terorismus v Egyptě, převrat v Mali, počet násilných činů v Jihoafrické republice. Bohužel to velmi zkresluje naše vnímání celého kontinentu. V takové chvíli si neuvědomujeme, že v Africe je 55 zemí a žije tu více než miliarda lidí. O mnoha zemích jsme ve zprávách nikdy neslyšeli, protože se v nich nikdy nestalo nic hrozného.

Po silnicích Jihoafrické republiky, Namibie a Botswany cestují každý rok tisíce turistů s pronajatým autem. S trochou obezřetnosti je to naprosto bezpečné.

FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo

Zprávy o hrozných a násilných činech v Africe nelžou. Hladomor v Somálsku, napětí v Súdánu, genocida ve Rwandě, přepadení a vraždy napříč kontinentem. Jenže existuje i jiná Afrika. Afrika naplněná lidmi, jako jsme my, kteří žijí své obyčejné životy bez násilí. Mají své starosti a radosti, mají své sny a frustrace.

I na rušných místech Káhiry se můžete cítit bezpečně. Nefoťte ale místní bez jejich svolení a chovejte se přirozeně.

FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo

Sedněte si do kavárny uprostřed Káhiry. Někde blízko univerzity. Klidně po setmění. Budete možná jediným Evropanem široko daleko. Vedle vás budou sedět mladí lidé i staříci, budou kouřit svou šišu a popíjet silný čaj s mátou nebo kávu. Budou klábosit a smát se. Budou po vás pokukovat, ale nikomu nebudete vadit.

Vyrazte v Kapském Městě v pátek večer do přístavního centra Waterfront. V hospodách vás budou obsluhovat černí, bílí, žlutí číšníci a stejně strakatá bude i parta u vedlejšího stolu, která zrovna slaví narozeniny. Setkejte se se Sambury na severu Keni nebo s obyčejnými Etiopany a poznáte, co je vřelost, která už v Evropě není k mání.

Násilí a nebezpečí je, bohužel, součástí lidské společnosti. Jsou místa, kde je dobré být mnohem obezřetnější, a jsou místa, kterým je třeba se vyhnout. Ale není to nic, co by bylo pouhou africkou záležitostí. Takový je prostě současný svět. Na druhé straně je, naštěstí, stále ještě většina lidí normálních a většina míst bezpečných. I v Africe.

Kapské Město je moderní velkoměsto srovnatelné v mnoha ohledech s evropskými metropolemi.

FOTO: Glenn Käsner

Chudoba

Tenhle mýtus má určitě reálné základy. Jenže jak se vlastně na Afriku dívat? Pohledem střední černošské vrstvy v Jihoafrické republice, Namibii nebo Botswaně? Pohledem staré indické rodiny, držící v rukou pavučinu obchodních společností v Keni a Tanzanii? Pohledem zimbabwského bezzemka, který se rozhoduje, zda se nepokusit emigrovat i s rodinou do vysněné Jihoafrické republiky? Pohledem živořícího Somálce v utečeneckém táboře? Pohledem spokojeného černošského farmáře z Ugandy? Rozhodně ne pohledem Evropana!

Zemědělci na mnoha místech Afriky jsou spokojeni. Nejsou bohatí v evropském slova smyslu, ale žijí slušný život. Tvrdě pracují, ale nestrádají. (úrodná údolí v Ugandě)

FOTO: archiv CK Marco Polo

Afrika má mnoho zdrojů – ropu, nerosty a půdu. Můj búrský kamarád Glenn mi jednou řekl: „Svět na Afriku kašle. Kašlal na ni odjakživa, ale teď možná nejvíc v historii. Za zlomek peněz utracených v nesmyslných válkách v Iráku a Afghánistánu by po Africe všude mohly být silnice a rozvedená pitná voda.“ Když jsem namítl, že Afrika pořád čeká nějakou pomoc (což je další mýtus), dodal smutně: „Ne, stačilo by, kdyby nám svět platil za naše věci tak, jak má, a kdyby dohlédl, aby peníze skončily tam, kde mají skončit. To teď dělají Číňani, a vy Evropani budete jednou plakat, že jste to prošvihli.“ Bylo to tak před šesti lety a od té doby postavili Číňané mnoho kilometrů silnic a mnoho kilometrů vodovodů. Evropané přinášejí humanitární pomoc a Číňané infrastrukturu. Netroufám si hodnotit, jen konstatuji.

Kmen Samburu patří mezi kmeny, které výborně fungují v rámci komunitních projektů.

FOTO: archiv CK Marco Polo

Navíc sami bohatí Afričané začínají stále častěji vytvářet komunitní projekty, které velmi citlivě přinášejí udržitelný pokrok do míst, kam by se jinak nemohl dostat. Takové projekty jsou velmi často napojeny na využití lokálních zdrojů. A téměř vždy spolu se vzděláním přinášejí i možnosti nabyté vzdělání uplatnit v místě, v rámci komunity. To dává naději, že nedojde k vylidnění vesnic a exodu obyvatel do měst.

Prostor pro divoká zvířata a divokou přírodu se neustále zmenšuje. Přesto je mnoho zemí v Africe, které se snaží o její co největší zachování. Vzorem mohou být Botswana, Namibie nebo Jihoafrická republika.

FOTO: archiv CK Marco Polo

Divočina

Asie se posledních deset patnáct let potýká s následky vzniku tzv. „PET populace“. Do života běžných lidí vstoupila moderní doba. Projevilo se to v mnoha ohledech, ale ukazuje se, že nejhorší je ekologický problém s igelitovými obaly a PET lahvemi. Tradiční obaly, které byly z přírodních materiálů a příroda si s nimi uměla poradit, byly nahrazeny něčím, na co nebyla asijská společnost připravena. Podobná „PET populace“ se dere k moci i v Africe. Rostoucí tlak urbanizace na zábor půdy a na narušování tradičních systémů začíná mít stále větší a větší dopad na divokou přírodu.

Afrika už není o tom, že byste na divoká zvířata mohli narazit kdekoli. Je to záležitost národních a soukromých parků. Parků obrovských rozměrů, parků vedených vzdělanými a odhodlanými profesionály, ale v mnoha případech už parků za plotem. Velké národní parky jako Masai Mara, Serengeti, Samburu, Krugerův národní park a další zatím nejsou od okolí odděleny žádnou bariérou, ale zemědělská činnost a zástavba v okolí parků začínají vytvářet překážky přirozené migraci zvířat. Pro návštěvníka, který přijel na safari, to není vůbec patrné, ale už to začalo…

Snad se Afrika od Asie poučí a „PET populace“ nebude mít takový dopad na přírodu a ekosystémy jako v Asii.

Je zvláštní, že lidé při zmínce o historii Afriky tak často zapomínají na Egypt. (Abú Simbel)

FOTO: Jan Papež, CK Marco Polo

Nedostatek historie

Velmi často se uvažuje o Africe jako o kontinentu bez dávné historie. Lidé v té souvislosti často nevnímají Egypt, Tunisko, Maroko a Alžírsko jako součást Afriky. Jako by arabská část Afriky patřila někam jinam. Jenže většinu památek v Egyptě nevybudovali Arabové, ale Afričané. Navíc úžasné památky jsou i na mnoha dalších místech Afriky. Tolik podceňovaná a pro většinu z nás neznámá Etiopie je protkána nesmírně zajímavými monumenty. Mali se svými hliněnými chrámy a paláci. Zimbabwe se svými tajemným Velkým Zimbabwe a další místa.

Ale historie Afriky, to není pouze Egypt. Velmi zajímavé jsou i Etiopie, Mali, Zimbabwe a další lokality. (Lalibela, Etiopie)

FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz

Pradávné dějiny Afriky jsou nesmírně zajímavé, ale zatím Evropany opomíjené. Určitě nastane jejich čas a milovníci historie zabloudí i sem.