Jaipur
FOTO: archiv CK Marco Polo
Hurá na kolo a mezi lid Jaipuru!
Vy na kole se sem ještě vejdete. Jaipur.
FOTO: archiv autora
Nejsem cyklista a nemám kolo rád. Jen se na kolo podívám a už mě bolí celý člověk. Na kole trpím pocitem méněcennosti, když vidím nadupané borce, co se ženou do kopce a z kopce a já ztrácím dech už na rovině. Přesto říkám: Hurá na kolo a mezi lid! Pár hodin ve městě a pár hodin na vesnici. Jaipur je pro takovou jízdu mnohem vhodnější než Dillí nebo Bombaj. Má široké ulice a najdete vždycky pár centimetrů, kam se vejdete. V Bombaji ani náhodou! Nikdy se na vás nebude smát tolik lidí, jako když sednete na kolo v Jaipuru a zamícháte se mezi domácí. Jste okamžitě za největšího exota a možná si o vás budou večer vyprávět v mnoha domácnostech. Projíždět vesnice autem je fajn, ale na kole máte navíc zvuky, jste mnohem víc součástí obrazu a nahlédnete mnohem lépe za oponu. Alespoň škvírkou.
Včera 14:00
Jaipur. Palác větrů – Havá Mahal.
FOTO: archiv autora
Když se řekne Jaipur…
Tak se mi jako první objeví pokaždé stejná vzpomínka. Sedím na terase v prvním patře staré budovy uprostřed Jaipuru, opírám se o cimbuří a cpu se voňavými plackami kačori. Mám nádherný výhled na Havá Mahal (Palác větrů) a dole na ulici je neskutečný chaos. Je čas dopolední svačiny. Restaurace je plná a všichni kolem si dopřávají hromady jídla. Za pár hodin budou pokračovat obědem, aby vydrželi do odpolední svačiny a nějak to doklepali k večeři. Placka chutná skvěle. Jaipur mi moc chutná.
Jaipur.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Jaipur (Džaipur), nejzajímavější cíp Zlatého trojúhelníku
Zlatý trojúhelník. Místo, kam proudí nejvíce turistů. Dillí, Agra (Taj Mahal), Jaipur. Trochu uměle vytvořená kolekce, která spolu ve skutečnosti souvisí jen velmi málo. Tři tváře Indie, vzdálené od sebe tak, že se cesta dá ještě zvládnout pozemními prostředky. Pro mne je Jaipur a jeho okolí určitě nejzajímavějším cípem ve Zlatém trojúhelníku a jedním z nejhezčích měst v celém Rádžastánu. Růžová barva, na kterou je natřeno, značí pohostinnost a přívětivost. Je plné fascinujících bazarů, přepychových paláců a historických památek. Paláců a památek je ale plná celá Indie, to by nebylo nic výjimečného. Jaipur má ale navíc jedinečné a neopakovatelné kouzlo. Je to zřejmě tím, jak je celé staré město vybudováno.
Jaipur.
FOTO: archiv autora
První město postavené podle plánu
Jaipur byl vizionářský projekt, který v mnohém předčil moderní metropole tehdejšího světa. Město vzniklo prakticky na „zelené louce“. Panovník Sawai Jai Singh se roku 1727 rozhodl přesunout sídlo z pevnosti Amber. Důvodem nebyla žádná rozmařilost. Populace jeho poddaných se rozrostla natolik, že v horských podmínkách okolo pevnosti Amber nebylo možné všechny uživit. Sawai Jai Singh zadal úkol naplánovat a postavit nové město bengálskému architektovi Vidyadharu Bhattacharyovi. Bengálský učenec vytvořil velmi moderní městský plán, který předběhl svou dobu o staletí. Hlavní třídy široké 34 metrů směřují ze severu na jih, z východu na západ, promyšlený systém vedlejších ulic rozděluje město na okrsky. Nové sídelní město se spoustou dalších moderních prvků, pojmenované po vladaři Jaipur, bylo na světě.
Jaipur, Palác větrů.
FOTO: archiv autora
Proč je Jaipur růžový?
Legend, které vysvětlují, proč je Jaipur růžový, je několik. Psal se rok 1876. Královna Viktorie a její syn Eduard, princ Velšský (budoucí král Eduard VII.), se rozhodli podniknout cestu po Indii a potvrdit tak jmenování Viktorie císařovnou indickou. Legenda tvrdí, že se tehdejší vladař Jaipuru Ram Singh rozhodl obarvit město na počet příjezdu královny. Růžová barva je v Indii chápána jako barva pohostinnosti. Maharaja se tak rozhodl dát královně najevo svou úctu a respekt. Postupně se k němu přidali i měšťané. Jiná legenda ovšem říká, že princ Eduard neoplýval výraznou pamětí a nebylo vůbec jisté, zda si budoucí britský panovník zapamatuje, kde to vůbec byl. Maharaja Ram Singh se rozhodl zjednodušit mladému princi situaci a nařídil obarvit Jaipur na růžovo, Puskhar na bílo, Jodhpur na modro a Jaisalmer na žluto. Ať tak, nebo tak, jisté je, že barvy městům zůstaly a podtrhují jejich krásu.
Jaipur, Palác větrů.
FOTO: archiv CK Marco Polo
Dnes by byl Palác větrů kultovní stavbou
Hawa Mahal, Palác větrů, nejobdivovanější stavba Jaipuru, je ukázkou dokonalé architektury 18. století v Indii. Představuje do detailu promyšlené propojení vnější podoby s užitnou hodnotou, propojení náboženského vlivu a praktického využití. Tvar stavby připomíná korunu hinduistického boha Krišny. Krišna je pokládán za nejvyššího boha, ale zároveň za velkého prostopášníka, který si umí užívat zábavy. Krišna se rád obklopuje krásnými ženami a má mnoho manželek. Maharaja Sawai Jai Singh se stavbou Paláce větrů tak trochu připodobnil Krišnovi. 953 okének bylo určeno ženám, kterým se vladař rozhodl poskytnout střechu nad hlavou. Okénka byla kryta důmyslnou mřížkou, která umožňovala ženám pohled ven, ale zároveň je chránila před zvědavými pohledy. Co se dělo za zdmi paláce, se můžeme jen dohadovat, ale připomínka boha Krišny nebyla jistě náhodná.
| Recept na skvělé kačori | |
|
Jaipur.
FOTO: Archiv cestovatelského portálu Sopka.cz
Touha po vzdělání, nebo posedlost vesmírem?
Sawai Jai Sinhg probděl mnoho nocí pod hlubokým čistým nebem, plným hvězd. Miloval vesmír a věřil v jeho sílu a magii. Vše, co zakladatel Jaipuru dělal, dělal naplno, a tak i své touze po poznání vesmíru vyšel vstříc a nechal postavit velmi promyšlenou a na svou dobu velmi moderní venkovní observatoř. Čtrnáct architektonických astronomických pomůcek umožňuje nejen pozorovat vesmír, ale nabízí i velmi praktické věci. Dokáže přesně určit, kdy přijdou monzunové deště, měří teploty, určuje čas apod. Nenechte se při návštěvě nutit ke spěchu. Teprve když pochopíte funkci jednotlivé stavby, oceníte dovednost architektů a osvícenost vladaře.