Solitérní kopce se vynořují nad krajinou, aby se sjednotily do táhlého masivu. Žádná velká výška to není, přesto jsou impozantní, lákají na své vrcholy za dalekými výhledy.

Milešovku, větrnou horu, nazval Alexander von Humbolt Královnou výhledů. Po zásluze. Nejeden vrchol opanoval hrad, je jich od Házmburku k Vrabinci šestnáct.

Ráj bezmotorového létání

Raná (457 m. n. m.) se vypíná pár kilometrů od Loun, je to  oblíbené místo letců na všem možném, co připomíná křídlo či padák. Na úpatí kopce mají základnu, termika je tu vynikající, svět viděný jejich pohledem je úchvatný.

Ale i oni se musejí dostat na vrchol kopce, aby si mohli skočit. Skáče se z ochranného koberce, chodí jen po vyznačených stezkách. Já si naposledy poskočil u ranského kostela, pak už jsem se díval spíš pod nohy, kterak se mi vzdálenost nějak nekrátí.

Pavoučci babolétaři měli napilno, mezi šípkovými a ostatními trnitými keři bylo namotáno několik kilometrů vlákna. Křoví a les končí, zbytek je suchá lesostepní tráva. Sedlo dělí vrchol Rané na letecko-turistickou  část, levý nižší kopec ovládá syslí, přísně chráněná kolonie. Těchto pižďuchů bývalo po polích mraky, dokonce se dostaly do vybraných slov, nyní jsou téměř raritou.

Posledních pár metrů ke kříži a meteopytli, výhled do inverzního okolí nic moc, protější Oblík nemá moc zřetelné obrysy, Louny v oparu, směrem k Bílině a Krušným horám viditelnost nepodzimní. Pár minut zdržení a vzhůru kopcem dolů.

Vyprsený kopec

Čtyřproudová vozovka vede od Loun na Most, po jejím přeběhnutí zbývá asi 2,5 kilometru do Mnichova. Ves na úpatí Oblíku (509 m. n. m.) u kostela zeleně značená cesta vábí do kopce. Už od silnice se mi svahy moc nelíbily, takový strmý prs to připomínalo. Ale není to tak hrozné, zelená slibuje na vrchol kilometr a půl, a nekecá...

Převážná většina cesty po úbočí vede náletovými dřevinami, není až tak stoupavá, jak se zprvu zdála, listí trochu prokluzuje, teplota 15 stupňů na listopad ideální.

Měl jsem pocit, že jsem usnul a najednou stojím na okraji vrcholu, přede mnou sloupový energetický bod, z kraje Oblíku je nádherný výhled. Pokud se za nádheru dá považovat nad mlhou stoupající kouřové signály z nedaleké elektrárny. Na Louny už není vidět vůbec, přes Ranou jen kousek, několik kilometrů inverze a nad tím hřebenyKrušných hor.

Přes vrchy Srdcov a Brník, jakýchsi předkopcích Oblíku, vyplouvá z mraků Házmburk, kus vlevo Lovoš  aMilešovka.

Nebe pokryté roji berušek, letos mají nějaké přeskupování krajinou, je jimi pokryta i mapa u skříňky, kde byla vrcholová knížka. Byla, není, schránka je rozbitá. S beruchami tu symbiózují stovky ploštic, barevně jsou i podobné. Z Oblíku se dá  sejít na Louny přes rozhlednuStříbrník  na Červeném vrchu, cesta po svahu je hodně strmá, kus vede mezi poli, byť neprší, tak se půda lepí na podrážky.

Takže pár snímků a znova přes Mnichov na autobus do Rané. Těch 15, možná 16 kilometrů není moc, ale bez námahy to nebylo.